Zvíkovské Podhradí (400 m n. mořem) je turisticky vyhledávaná obec, původním jménem Karlov. Kraj byl spjat se šlechtickým rodem Schwarzenbergů a název Karlov vznikl na počest Karla Filipa ze Schwarzenberga (1771 – 1820), vítěze nad císařem Napoleonem u Lipska. Původní Podhradí leželo pod zvíkovským hradem směrem k řece Otavě. Obec tvořilo několik hospodářských stavení, nechyběl hřbitov, ani mlýn, kde se mlelo ještě počátkem 20. století (posledním mlynářem byl Arnošt Pulz).
Tvrdý život spjatý s lesy a řekou byl propojen v minulých stoletích s vorařským řemeslem.
Podhradí se také pyšnilo kostelíkem sv. Mikuláše ze 13. stol. Roku 1829 byl kostel uzavřen a záhy poté zbořen. Dnes jsou zbytky původního Podhradí zapomenuty pod vodami řek Vltavy a Otavy, které zde vystoupily vybudováním Orlické přehrady až o 30 m. Karlov, dnešní Zvíkovské Podhradí, vzniká tak, že vrchnost uvolnila nad hradem půdu pro domky vorařů a lesních dělníků. Splavováním dřeva, vorařinou, se živila řada místních mužů.
Dnes Zvíkovské Podhradí nabízí turistům koupání a sportování v nově upraveném areálu koupaliště, hotelové a pohostinské služby, ubytování v soukromí, možnost zapůjčení lodiček, jízdních kol i zakoupení rybářských lístků. Výhodná poloha v blízkosti dalších památek skýtá nesčetné možnosti poznávání. K výrazným dominantám patří mosty přes Otavu a Vltavu, postavené na přelomu 50. a 60. let tzv. letmou betonáží. Půvab starých řek nenávratně zmizel, ale jejich nová podoba umožňuje lodní dopravu. Pravidelné linky Zvíkov – Orlík – přehradní nádrž, přepravují i jízdní kola.
Památky
Kaplička zasvěcená sv. Václavu s novým zvonem ulitým ve zvonařské dílně Michala Votruby v roce 2016
Zvon z kostelíka sv. Mikuláše z původního Podhradí, který věnoval PhDr. Karel Schwarzenberg (vstaven na hradě Zvíkov)
Hrad Zvíkov (původně v lokalitě keltské oppidum), první písemné zmínky z počátku 13.stol., z doby vlády Václava I. Přemyslovce. Královský hrad, vypínající se nad soutokem Otavy a Vltavy (zlatonosná a stříbrnopěnná). Lucemburkové jej postupují šlechtě. V 16.stol. renesanční úpravy. Majitelé se střídají: Rožmberkové, Švamberkové, Eggenberkové a Schwarzenbergové. Dnes nás uchvacuje krása ranné gotiky, půvab opracování kamene.
Příroda
Smíšené a jehličnaté lesy lákají k odpočinku, sběru hub a turistice.
Původní tzv.Sedláčkova stezka (August Sedláček, profesor a historik 1843 – 1926) je zatopena, ale po nové stezce s dvanácti zastaveními podél Otavy a Vltavy, informující o historii, fauně i flóře kraje se po 25 km dostaneme jako kdysi až na Orlík.
