Navigace
Výběr jazyka
Obsah
Historie obce Zvíkovské Podhradí
Zvíkovské Podhradí (400 m n. mořem) je turisticky vyhledávaná obec, původním jménem
Karlov. Kraj byl spjat se šlechtickým rodem Schwarzenbergů a název Karlov vznikl na počest Karla Filipa ze Schwarzenberga (1771 – 1820), vítěze nad císařem Napoleonem u Lipska. Původní podhradí leželo pod zvíkovským hradem směrem k řece Otavě. Obec tvořilo několik hospodářských stavení, nechyběl hřbitov, ani mlýn, kde se mlelo ještě počátkem 20. století (posledním mlynářem byl Arnošt Pulz).
Tvrdý život spjatý s lesy a řekou byl propojen v minulých stoletích s vorařským řemeslem.
Podhradí se také pyšnilo kostelíkem sv. Mikuláše ze 13. stol. Roku 1829 byl kostel uzavřen a záhy poté zbořen. Dnes jsou zbytky původního Podhradí zapomenuty pod vodami řek Vltavy a Otavy, které zde vystoupily vybudováním Orlické přehrady až o 30 m. Karlov, dnešní Zvíkovské Podhradí, vzniká tak, že vrchnost uvolnila nad hradem půdu pro
domky vorařů a lesních dělníků. Splavováním dřeva, vorařinou, se živila řada místních mužů.
Posledním žijícím vorařem na Zvíkově, který se svou partou plavil vory až do Prahy, je
devadesátiletý pan Josef Štofl.
Dnes Zvíkovské Podhradí nabízí turistům koupání a sportování v nově upraveném areálu
koupaliště, hotelové a pohostinské služby, ubytování v soukromí, možnost zapůjčení lodiček, jízdních kol i zakoupení rybářských lístků. Výhodná poloha v blízkosti dalších památek skýtá nesčetné možnosti poznávání. K výrazným dominantám patří mosty přes Otavu a Vltavu, postavené na přelomu 50. a 60. let tzv. letmou betonáží.
Půvab starých řek nenávratně zmizel, ale jejich nová podoba umožňuje lodní dopravu.
Pravidelné linky Zvíkov – Orlík – přehradní nádrž, přepravují i jízdní kola.
Památky:
- kaplička zasvěcená sv. Václavu –zvon s kostelíka sv. Mikuláše z původního Podhradí, který
věnoval PhDr. Karel Schwarzenberg
- hrad Zvíkov (původně v lokalitě keltské oppidum), první písemné zmínky z počátku 13.
stol., z doby vlády Václava I. Přemyslovce. Královský hrad, vypínající se nad soutokem
Otavy a Vltavy (zlatonosná a stříbrnopěnná). Lucemburkové jej postupují šlechtě. V 16.
stol. renesanční úpravy. Majitelé se střídají: Rožmberkové, Švamberkové, Eggenberkové a
Schwarzenbergové. Dnes nás uchvacuje krása ranné gotiky, půvab opracování kamene.
Příroda:
Smíšené a jehličnaté lesy lákají k odpočinku, sběru hub a turistice. původní tzv.
Sedláčkova stezka (August Sedláček, profesor a historik 1843 – 1926) je zatopena, ale po
nové stezce s dvanácti zastaveními podél Otavy a Vltavy, informující o historii, fauně i flóře
kraje se po 25 km dostaneme jako kdysi až na Orlík.
